Výsadba mečíků

S vlastní výsadbou hlíz se začíná až po definitivním nástupu jara, což bývá zpravidla v druhé polovině dubna. Přesné datum výsadby závisí na vývoji počasí v jednotlivých letech. Při výsadbě má být půda již dostatečně prohřátá, aby vysázené hlízy ihned začaly růst. Hlízy vysázené předčasně do studené půdy nerostou a jsou často napadány již v této době houbovými chorobami. Nevhodná je i požděná výsadba.

Pro zakořenění a první fáze růstu je nejvhodnější vlhké, ne příliš teplé počasí, které u nás nastupuje většinou koncem dubna a začátkem května. Chladná vlna přicházející na naše území kolem 10.-20. května vyrašené rostliny většinou nepoškozuje, i když noční teploty poklesnou na 0 °C.

Hlízy se vysazují jednotlivě do vyoraných nebo vyrytých brázd. Vzdálenost jednotlivých řádků by měla být 30 – 40 cm. Vzdálenost mezi hlízami v řádku se pohybuje od 5 do 10 cm podle velikosti vysazovaného materiálu a v závislosti na šířce řádků. V zásadě lze říci, že při šíře řádků 35 cm má být mezi hlízami vzdálenost odpovídající dvojnásobku průměru vysazované hlízy, měřeno od okrajů hlíz. Pro zdárný vývin rostlin není vhodná ani hustá, ani příliš řídká výsadba. Při husté výsadbě rostliny trpí nedostatkem světla, jsou vytáhlé, kácejí se a květenství se špatně vyvíjejí. Při příliš řídké výsadbě se jednotlivé rostliny stávají solitérními a trpí dříve popsanými nepříznivými povětrnostními vlivy. Vliv nehodného sponu se velmi nepříznivě projeví i na sklízených hlízách.

Nejčastější chybou při pěstování mečíků v zahradách je nevhodná hloubka výsadby. Všechny květuschopné hlízy, tj. hlízy s obvodem nad 9 cm (průměr nad 3 cm) by se měly vysazovat tak, aby po slehnutí půdy zůstala nad hlízou vrstva asi 8 – 10 cm. Drobnější květuschopné hlízy se vysazují do menší hloubky, tj. asi 8 cm, a větší hlízy do větší hloubky. Hloubka výsadby se musí řídit i kvalitou a strukturou půdy. V silně písčitých, lehkých půdách se doporučuje sázet hlízy ještě o 1 až 2 cm hlouběji, v hlinitých půdách lze vysazovat jen do hloubky 7 až 8 cm. Při příliš mělké výsadbě trpí rostliny suchem, vyvracejí se a nové hlízy špatně narůstají. Při hluboké výsadbě rostliny špatně raší a jejich vývin se opožďuje.

Květenství z hluboko vysázených hlíz nejenže vykvétají o 10 až 14 dnů později, ale jsou často nekvalitní, poněvadž rostlina spotřebovala hlavní část zásobních látek staré hlízy na spodní listy a neproduktivně dlouhou část podzemní lodyhy. Rostliny jsou pak často pokroucené, mají poškozené listy a působí chorobným dojmem. Také nově vytvořené hlízy nebývají nejkvalitnější, zejména po zdravotní stránce.

Při výsadbě se hlízy kladou na dno patřičně hluboké brázdy a mírně se zatlačí do půdy. Květuschopné hlízy určené pro řez květů se sázejí zásadně špičkou vzhůru. Obrácené hlízy se opožďují ve vývinu a později vykvétají, protože vyrůstající kořeny nejsou schopny obrátit nesprávně vysázenou hlízu. Při obrácené výsadbě hlíz rostliny trpí podobně jako při hluboké výsadbě. Během vysazování se s hlízami musí pracovat velmi opatrně, aby se nepoškodil rašící hlavní pupen na vrcholu hlízy. Zničí-li se hlavní pupen, mohou jej nahradit náhradní pupeny, která má každá hlíza k dispozici. Avšak nejvyšší pupen má již během předchozího vývoje a skladování dominantní postavení na hlíze, takže je nejlépe vyvinutý, a to nejen pokud jde o vnější vzhled, ale i po morfologické a fyziologické stránce. Teprve až se zničí hlavní pupen, nastává intenzivní zásobování dalšího, nejvýše pod ním postaveného pupenu, ve kterém doposud probíhaly biologické, a zejména morfologické změny velmi pomalu. Tím, že tento pupen není v době výsadby dokonale vyvinutý, opožďuje se rašení i celý vývoj takto poškozené hlízy.

Hlízy v brázdě se zakrývají půdou vyrytou z následující brázdy. Po vysázených hlízách není vhodné šlapat, a proto je třeba pracovat z nevysazené strany záhonu. Také je výhodné při výsadbě používat prkno, po kterém se chodí a které tak chrání prokypřenou půdu před přílišným pošlapáním. Okraj prkna naznačuje i směr dalšího řádku. Po výsadbě prvního řádku se prkno posune na patřičnou vzdálenost a kolem jeho okraje se vyryje další brázda. Půdou z této brázdy se pak opatrně zakrývají hlízy předchozího řádku. Nad vysazenými řádky je nutno půdu navrstvit do menšího růvku přesahujícího několik centimetrů nad okolní terén. Nakypřená půda nad řádky během několika dnů ulehne, čímž se povrch záhonu samovolně urovná.

Mají-li mečíky sloužit jako porost k přímé dekoraci určitého objektu, umisťují se do nepravidelných záhonů. V takovém případě se hlízy nevysazují do řádků, ale do jednotlivých důlků, které se vyhloubí motykou nebo sázecí lopatkou. Vzdálenost mezi jednotlivými hlízami musí být zde větší, než byla vzdálenost mezi hlízami v řádcích. Při tomto způsobu nebývá většinou zachována stejnoměrná hloubka jednotlivých důlků, a tím i pravidelnost výsadby, což se projeví nestejnoměrným rašením rostlin. Tomuto nedostatku lze zabránit tím, že se z celé plochy záhonu sejme vrstva půdy odpovídající hloubce výsadby. Dno záhonu se zkypří a urovná, hlízy na něm pravidelně rozloží a zakryjí vrstvou zeminy. Tak lze dosáhnout rovnoměrně hloubky výsadby hlíz i jejich prostorového rozmístění.

Při pěstování většího množství mečíků se k přípravě brázd používá traktorový hrobkovač, podobně jako při výsadbě brambor. Hlízy se ukládají do připravených hrůbků a zahrnují se hráběmi. Při tomto způsobu výsadby je nutno dbát, aby hlízy byly vysázeny dostatečně hluboko. Hlízy uložené v hrůbku se zahrnou zeminou a z následujícího hrůbku se vyhrabe část zeminy, která se použije k navrstvení růvku nad vysázeným řádkem. Tím se současně prohloubí i následující hrůbek. K výsadbě hlíz je možno použít také pluh. Do vyorané brázdy se kladou hlízy a zaorávají se, čímž vzniká brázda pro další řádek. Při tomto způsobu je však problematické dodržení požadované a stejnoměrné hloubky výsadby.

Ihned po výsadbě je bezpodmínečně nutné vysázené hlízy dokonale zalít. Dostatek vody v půdě po výsadbě i během celého období růstu je základní podmínkou úspěšného pěstování. Zejména v prvních fázích vývinu rostlina přijímá z půdy pouze vodu nezbytnou nejen pro zakořenění, ale i pro růst listů a lodyhy. Čím rychleji rostlina prodělává první růstové fáze, tím dříve vykvétá. Mečíky se nemusí zalévat často, důležitá je však vydatnost jednotlivých zálivek. Prvotní kořeny zásobující rostlinu vodou jsou rozmístěny poměrně hluboko, proto voda ze zálivky musí proniknout do hloubky 30 až 40 cm. Často opakované mírné zálivky nepřinášejí rostlinám žádný užitek a jsou prospěné pouze pro klíčení plevelů a šíření houbových chorob. Po každé zálivce se doporučuje rostliny okopat, aby povrch půdy byl neustále kyprý. Pokud se okopává ještě před vyrašením hlíz, musí se pracovat velmi opatrně, aby se nepoškodily vyrůstající rostliny.     

Během sedmi až čtrnácti dnů po výsadbě hlízy raší a na povrch půdy vyrůstají špičky posledních spodních listů V této době již lze rostliny řádně okopat, a tím jim usnadnit další růst. Za příznivých podmínek růst mečíků probíhá velmi rychle. Pro vývoj nové hlízy i lodyhy je rozhodující fáze růstu třetího hlízového listu, která většinou připadá na začátek června. V této době rostlina vytváří druhotný kořenový systém a zakládá novou hlízu. Také lodyha a základy květních pupenů prodělávají bouřlivý růst. Potřeba dusíku je u mečíků v tomto období nejvyšší, a proto je nezbytné přihnojení některým rychle rozpustným a přijatelným dusíkatým hnojivem. Nejlépe vyhovuje 30% ledek vápenatoamonný v dávce 2 kg na 100 m^2.  Při použití ledku jen s 10% čistého dusíku zvyšuje se dávka na 6 kg na 100 m^2.

K tomuto přihnojení lze použít i pomaleji působící síran amonný v dávce 3 kg na 100 m² , vhodnější však jsou vždy ledková hnojiva. Hnojivo se rozhodí mezi řádky. Při hnojení rostliny musí být suché, aby částečky ledku neulpěly na listech a nezpůsobily popálení pletiv. Ihned po aplikace hnojiva je bezpodmínečně nutná vydatná zálivka. Po přihnojení a zálivce se povrch půdy opět řádně nakypří. Během celého pěstování se porost má udržovat bez plevelů.

Součástí kultivace mečíků jsou včasné negativní výběry rostlin s příznaky chorob nebo poškození a opakované preventivní postřiky fungicidními přípravky. Houbové choroby mohou být do porostu zavlečeny infikovanými hlízami nebo jsou obsaženy v půdě a napadají rostliny až po výsadbě. Příznaky chorob se projevují většinou již v prvních růstových fázích. Postižené rostliny špatně raší, jsou pokroucené, první listy jsou zažloutlé a deformované. Listy, popřípadě celé rostliny se opožďují v růstu, zasychají a někdy zcela odumírají. Protože většina houbových chorob se šíří a infikuje vedlejší zdravé rostliny, je bezpodmínečně nutné odstraňovat všechny napadené a z napadení podezřelé jedince ihned po objevení prvních příznaků. Jakékoliv oddalování nebo opomíjení negativních výběrů je nebezpečné pro zdravotní stav všech okolních rostlin.

Při negativních výběrech se musí opatrně odstranit celé rostliny i s hlízami a zničit je, nejlépe spálením mimo porost. Nemocné rostliny se nesmějí nikdy na pozemku zakopávat nebo nechat volně ležet, ani kompostovat. Rovněž je třeba dbát, aby se půdou uchycenou na hlíze neinfikovalo okolí. U některých chorob se doporučuje odstraňovat i část zeminy v nejbližším okolí hlízy. Protože některé choroby mečíků přetrvávají v půdě i více let, nedoporučuje se mečíky vysazovat na totéž stanoviště dříve než po 5 až 6 letech. Při velkovýrobě mladého materiálu se mečíky již nikdy nevysazují na pozemek, kde se již jednou pěstovaly. Pro zachování dobrého zdravotního stavu jsou kromě negativních výběrů důležité i preventivní postřiky chemickými přípravky, a to jak fungicidními, tak i insekticidními, které zabraňují přemnožení savého hmyzu, zejména třásněnek. Zvláště v suchých a teplých letech třásněnky mohou silně poškodit porosty mečíků a zcela znehodnotit květenství.

Během července se začínají u nejranějších odrůd objevovat první květní klasy. Období kvetení je další důležitou fází vývinu mečíků ovlivňující utváření a růst nové hlízy. Potřeba živin opět stoupá. Proto se doporučuje další přihnojení, a to nejen dusíkem, ale i dalšími hlavními živinami. Nevhodnější je použít plné hnojivo Cererit v dávce 5 kg na 100 m²

Po přihnojení je opět nutná závlaha a zkypření půdy. V letním období se musí zavlažovat opatrněji než na jaře. Při vyšší vzdušné teplotě za slunečného počasí se zásadně zalévá až večer, kdy půda již není přehřátá. Vysoká půdní teplota a vlhkost také podporují šíření nebezpečných houbových chorob, které napadají a znehodnocují nově se tvořící mladé hlízy. Proto je správné zalévat mečíky jen občas, ale vydatně. Ke konci srpna, když mečíky jsou již odkvetlé, je třeba přestat zalévat, aby rostliny měly dostatečnou dobu na pozvolné ukončení vegetace a vyzrání nových hlíz. Při řádné celoroční kultivaci jsou již v této době nové hlízy dostatečně narostlé a schopné vytvořit dokonalá květenství v příštím roce.