Výroba sadby mečíků

V první etapě je pozornost pěstitele zaměřena pouze na růst a dokonalý vývin mladých hlíz. Stane-li se, že vyspělejší hlízy zčásti vykvetou již před dosažením plné květuschopnosti, musí se květy z takových rostlin zavčas odstranit, a to tak, že celé květenství se odlomí pod nejspodnějším květem, pokud možnost ještě před rozvinutím poupat. Řezání květů se stonky nebo ponechávání květů na rostlinách je nejvýš nevhodné, poněvadž se mladé rostliny poškozují a silně oslabují. Porušení této metodicky důležité zásady se často ani neprojeví na velikosti (dosaženém obvodu) sklizené hlízy, ale vždy má nepříznivé důsledky pro její biologickou hodnotu. Mladé hlízy, z nichž se řezaly květy, jsou většinou ploché, málo vyklenuté a v následujícím roce špatně vykvétají, zejména při rychlení nebo přirychlování. Pro pěstování květů k řezu lze tedy používat pouze hlízy, které dosáhly květuschopné velikosti, tj. hlízy s minimálním obvodem nad 9 cm (průměr nad 3 cm). K rychlení a přirychlování jsou vhodné hlízy s obvodem nad 12 cm a větší. Z květuschopné hlízy může pěstitel při běžné agrotechnice získat kromě dokonalého květenství ještě plnohodnotnou náhradní hlízu, pokud se bude řídit zásadami uvedenými v kapitole o řezání květů.

Základem rozmnožování zahradních odrůd mečíků je pěstováním mečíkové sadby z korálů. Mečíkové korále se svou stavbou i nároky částečně liší od dospělých hlíz a vyžadují speciální péči. Jejich pěstování by mělo být ponecháno podnikům, které se specializují na výrobu mladého mečíkové materiálu. Zejména úprava korálů egem skladování je d domácích podmínkách malých pěstitelů neproveditelná. Výsledky dosažené při neodborném pěstování nebývají vždy uspokojivé, zejména pokud jde o zdravotní stav vypěstovaných hlíz. Tato část bude proto zaměřena převážně na pěstování mečíků z květuschopných hlíz.

Rozmnožování mečíků z korálů však není jediný způsob vegetativního množení. Často se stává, že z jedné mateřské hlízy vyrůstají současně dvě lodyhy i více. Každá z těchto lodyh vytváří samostatnou novou hlízu, čímž dochází k samovolnému vegetativnímu množení. Tato vlastnost je typická zejména pro některé odrůdy.

Takto vzniklé hlízy dorůstají většinou do menších rozměrů, protože zásobní látky mateřské hlízy se rozdělují mezi obě lodyhy. Jejich předčasné vyčerpání se projeví i slabším růstem obou lodyh. Vlastnosti mečíků vytvářet z jedné hlízy více lodyh se využívá při umělém rozmnožování rozkrajováním hlíz. Každý nepoškozený pupen na hlíze je schopen vytvořit samostatnou rostlinu, ale většinou jen tehdy, je-li porušena dominance všech výše postavených pupenů.

Hlízy určené pro vegetativní rozmnožování se několik dní před výsadbou zbaví všech suchých slupek a ostrým nožem se rozkrojí na dvě nebo i více částí. Každá z takto vzniklých částí musí mít nepoškozený a vyvinutý pupen (očko) a alespoň část kořenového věnečku na spodní části hlézy, neboť pouze z něj vyrůstají primární a pro růst rostliny nezbytné kořeny. Nejvyšší pupen na takto vzniklé části hlízy se stává hlavním a vytváří rostlinu i novou hlízu. Síla a velikost vyrůstajících rostlin je závislá na množství zásobních látek obsažených v odkrojené části hlízy. V běžné praxi se proto krájejí hlízy největších rozměrů, a to pouze na dvě až čtyři části. Řez hlízou musí být veden v dostatečné vzdálenosti od pupenu, aby se při tom nepoškodil svazek cévní, vedoucí od pupenu k bázi hlízy a ke kořenovému věnečku. Řezné plochy je nutno ponechat řádně zaschnout, aby se na nich vytvořila dostatečně pevná korková vrstva chránící hlízu před infekcí. Rozkrájené hlízy se proto ukládají v tenkých vrstvách na lískách v suché, větrané místnosti. Asi po týdnu jsou hlízy způsobilé k normální výsadbě.

Technika pěstování květuschopných hlíz je v podstatě shodná pro všechny odrůdy bez ohledu na to, zda jde o větší nebo menší, popřípadě krájené hlízy.