Výběr stanoviště pro mečíky

Mečíky vyžadují slunná, nestíněná a otevřená stanoviště s dostatečným prouděním vzduchu. Uzavřené, zejména vlhké polohy jsou pro ně nevhodné stejně jako místa zastíněná stavbami, stromy, keři nebo jinými vysokými rostlinami. Proto není vhodné vysazovat mečíky ani do skupin jiných květin, jako jsou růže, letničky apod. Mečíky na domácích zahrádkách jsou převážně určeny k řezu, a proto by se měly vysazovat na samostatném záhoně v produkční části zahrady. Mají-li sloužit k přímé dekoraci určitého objektu (např. obytného stavení, rekreační chaty apod.), lze doporučit opět pouze výsadbu do samostatné skupiny. Řezané mečíky ve váze však působí mnohem dekorativněji než jako rostliny v okrasné zahrádce. Za zcela nevhodné použití lze považovat umístění mečíků jako solitérní květiny, zejména když je nezbytné jejich vysoké květenství přivazovat a upevňovat. O dekorativním účinku mečíku spojeného třeba i s nejbarvitěji ozdobenou podpěrou lze přinejmenším pochybovat.

Stejně esteticky nevhodně působí i výsadby mečíků do samostatných řádků kolem chodníků nebo cest. Tento způsob je vyhovující i pro samostatné rostliny. Mečíky jsou totiž skupinové květiny, které svými málopočetnými listy si navzájem během letních žárů vytváření při zemi vhodné mikroklima a chrání nejsvrchnější vrstvu půdy před přílišným přehříváním a vysycháním. Je nutno si uvědomit, že nově narůstající hlíza je umístěna nad vysázenou hlízou, tedy vždy pouze v hloubce do 10 cm. Druhotné kořeny vyživující mladou hlízu vyrůstají také v této nepatrné hloubce a každé silnější přeschnutí kořenů brzdí vývin nové hlízy. Přehřívání půdy většinou také negativně působí na zdravotní stav hlíz, poněvadž podporuje rozvoj a šíření některých nebezpečných půdních chorob. Skupinově vysázené rostliny snadněji odolávají nepříznivým povětrnostním vlivům, lépe rostou a nelámou se. Při správné hloubce výsadby není nutné mečíky vyvazovat ani jinak upevňovat.

S výsadbami mečíků na městských rekreačních plochách se u nás již, bohudík, nesetkáváme.

Pro mečíky nejsou příznivá ani stanoviště příliš větrná, jako jsou rohy budov, úzké průvlaky mezi domy otevřené větru apod. Na takových místech se rostliny při silných větrech často vyvracejí a lámou. Také prudké suché letní větry často poškozují mladá květenství. Okraje květů a nejvyšší poupata v takových podmínkách většinou zasýchají, i při dostatečné půdní vlhkosti. Rostliny, které navíc trpí nedostatkem půdní vláhy, někdy vůbec nevykvétají a jejich květenství odumírají ve fázi nerozvinutých poupat. Při extrémně vysokých vzdušných teplotách v době nakvétání může se tento defekt projevit i na vhodných stanovištích.