Šlechtění mečíků

Počátky šlechtění se datují od doby, kdy se lidé začali zajímat o pěstování mečíků. Historie pěstování mečíků je vlastně historií šlechtění. Kdyby se zájem o pěstování mečíků neopíral o šlechtění, nevzniklo by tak ohromné množství odrůd, a ani pěstované odrůdy by neměly dlouhou životnost. Svědčí o tom i skutečnost, že za dobu stoletého pěstování mečíků zaniklo velké množství odrůd, jednak protože byly vyšlechtěny modernější odrůdy, více odpovídají měnícím se módním zájmům, a jednak protože jim šlechtitelé pro nedostatečný zájem přestali věnovat pozornost.

Mnohdy se i velmi pěkné odrůdy jen proto, že se jim nevěnovala pozornost, vytratily z pěstování (zhoršení kvality, zhoršení zdravotního stavu apod.). Proto u vyšlechtěných odrůd je nutné udržovací šlechtění, kterým se odrůda udržuje v celkově dobrém stavu. Při udržovacím šlechtění mečíků se používá vegetativní rozmnožování a provádějí se přísné negativní a pozitivní výběry. Při negativních výběrech se odstraní všechny nežádoucí rostliny, hlavně odchylné typy a chorobné rostliny. Rovněž se musí pěstovat při optimálních podmínkách, aby se omezil výskyt špatně vyvinutých rostlin. V špatně ošetřeném porostu se těžko provádějí negativní výběry, protože špatně vyvinuté rostliny se obtížně rozliší od rostlin poškozených chorobami nebo jinými vlivy. Při pozitivních výběrech se naopak k dalšímu pěstování vybírají nejlepší a zdraví jedinci. V porostu je pozitivní výběr velmi obtížný a těžko proveditelný. Vhodnější je důsledný negativní výběr.

Základním šlechtitelským cílem je získávat a vytvářet nové odrůdy, tj. novošlechtění. Při novošlechtění se používají obě možnosti rozmnožování mečíků; nejdříve generativní rozmnožování pro získání šlechtitelského materiálu, a pak vegetativní rozmnožování pro rozmnožení vybraných rostlin.

Novošlechtění je práce podstatně složitější, a má-li se úspěšně rozvíjet, vyžaduje velké znalosti a šlechtitelské zkušenosti. K úspěšné práci v novošlechtění je především nutná znalost druhů a odrůd, jejich původu, možností vytvářet nové kombinace a vhodnosti pro křížení. Na základě těchto znalostí je velmi důležité vybrat pro křížení vhodné rodiče. Velká potíž je v tom, že rodiče a jejich původ jsou známi jen u omezeného množství odrůd. I když v posledních letech někteří autoři nových odrůd již uvádějí jejich původ (použité rodiče, popřípadě jiné kombinace použité při křížení), musí se brát v úvahu složitost původu, protože každá stávající odrůda je potomek mnohonásobných kříženců ponejvíce neznámého původu. Proto lze jen stěží předpokládat rozsah vlivu obou rodičů na potomstvo. Důkazem toho je, že většina kulturních odrůd při generativním rozmnožování dává velmi nestejnorodá potomstva, která se štěpí na velké množství typů a barev. Je tu však otázka, jak jsou tato potomstva kvalitní. Zpravidla při vší rozmanitosti, hlavně barev, méně již tvaru a stavby květu, se vyskytuje jen velmi málo jedinců, kteří si zaslouží pozornost.

U potomstva se hodnotí vlastnosti květenství a květů, tj. barva, stavba a velikost květu, počet květů a počet současně rozkvetlých květů v květenství, délka klasu a hustota květů v klasu, doba kvetení, postup rozkvétání květů a trvanlivost rozkvetlých květů v řezaných květenstvích ve váze. Dále se hodnotí celková výška rostliny, velikost listů, zdravotní stav, náchylnost k některým chorobám a schopnost dobrého vegetativního rozmnožování, tj. Pro úspěšné novošlechtění je nutné znát také techniku křížení, izolace a pěstování semenáčů až do doby kvetení, a hlavně je nutné umět vybrat vhodné semenáče k dalšímu rozmnožování. Výskyt vynikajících jedinců v potomstvu je jen ojedinělý, proto se musí vysévat velké množství šlechtitelského materiálu, zvláště na začátku práce na novošlechtění; pravděpodobnost úspěchu při výsevu několika málo semen nebo potomstev je malá.

Důležité je také včas vyloučit nevhodné a k dalšímu pěstování nepotřebné rostliny nebo i celé potomstva, jinak by se šlechtitelský materiál rozrostl tak, že by se ztratil přehled a práce byla velmi obtížná.

Postup při křížení mečíků je celkem běžný. Při umělém opálení se musí včas vykastrovat květy mateřských rostlin, tj. odstranit prašníky dříve, než se otevřou a než dozraje blizna. Vykastrované květy se izolují, nejlépe pergamenovými sáčky, aby se zamezil nežádoucí nálet cizího pylu z ostatních květů. Opyluje se v době dobré zralosti blizny, předem určeným pylem ze zralých prašníků, a to tak, že otevřený prašník se zralým pylem se přímo otře o bliznu; prašník lze držet v pinzetě. Lépe je použít vatový tampón. Pyl se nabere na vatový tampón a přenese na bliznu. Štěteček není vhodný, zvláště dělá-li se několik křížení. Vatový tampón na dřevěné hůlce po upotřebení se dál nepoužívá, aby nenastalo pomíchání pylu. Po opálení se květ opět izoluje a dobře označí návěskou s potřebnými údaji. Po oplodnění se musí včas odstranit izolace, aby se semeník mohl řádně vyvíjet a poskytl kvalitní klíčivá semena.

Semena se sklízejí v době zralosti, ale včas, aby nevypadala z přezrálých semeníků. Sklizená a vyčištěná semena se uloží v dobře označených sáčcích.

Na jaře se semena mečíků vysévají tak, že jednotlivá potomstva křížení se vysejí odděleně a řádně se označí. Vysévá se do misek, hrnků, dřevěných bedniček, pařenišť apod. Na podzim se jednotlivá potomstva opět sklízejí odděleně podle původu, označí se a uloží k přezimování tak, aby se nesmíchala.

Potomstva se začínají hodnotit ve třetím a čtvrtém roce; vybírají se vhodní a vylučují se nevhodní jedinci. Tyto vylučovací práce je třeba dělat co nejdříve. Vybrané rostliny se sklidí jednotlivě a klony se v příštích letech vegetativně rozmnoží. Je důležité co nejdříve získat větší počet rostlin, které je možno hodnotit. Nejvhodnější klony s nadějí na uznání za novou odrůdu se dále množí. S ohledem na ohromné množství odrůd, které se pěstují, je třeba při hodnocení klonů postupovat velmi kriticky a vybírat jen nejlepší z nejlepších podle již dříve uvedených ukazatelů.

Když se namnoží dostatečné množství hlíz vybraných klonů, posílá se tento materiál k přezkoušení v mezistaničních zkouškách. Osvědčené klony se přihlásí do státních odrůdových pokusů, které provádí ÚKZÚZ. Po přezkoušení a ohodnocení pak mohou být nejlepší navrženy a zapsány do listiny povolených odrůd.

Při výběru druhu a odrůd pro křížení je třeba brát v úvahu i jejich různou genetickou základnu. Mečík má základní chromozómové číslo x = 15; tento počet je však různý u různých druhů. Tak například zahradní mečík Gladiolus gandavensis VAN HOUTTE a G. primulinus BAKER mají 2 n = 60, G. alatus L., G. blandus AIT., G. cardinalis CURT., G. cuspidatus JAQC., G. – colvillei SWEET ( má i 2 n = 45), G. grandis THUB., G. hirsutus JACQ., G.  – nanus hort. ( má i 2 n = 45 a 2 n = 60); G. odoratus HERB., G. recurvii hort., G. saudersii HOOK ( má  2 n = 45) a G. tristis L. mají 2 n = 30, G. dracocephalus HOOK. (má 2 n = 90), G. papilio HOOK. a G. psitacinus HOOK. (má i 2 n = 90) mají 2 n 75., G. atriviolaceus BOISS., G. byzantunum MILLER., G. segetum CAWL. (má i 2 n = 120) mají 2 n =90.

Podíl vzniku nových odrůd mají i mutace. Vyskytují se jako výrazné odchylky v porostech různých pěstovaných odrůd. Jsou-li vhodné, leze je vybrat a dále vegetativně množit. U mečíků však výskyt těchto mutací není velký. Jsou známé metody radiačního šlechtění a vyvolání mutací chomomutageny. Tyto metody jsou dosti pracné, složité a dosud ne tak úspěšné jako tradiční křížení. Snad by byly vhodné při neschopnosti jednotlivých odrůd se mezi sebou opýlit.