Sklizeň a skladování mečíků

Mečíky se sklízejí v době, kdy listy na rostlinách začínají zlehka žloutnout. S ohledem na zdravotní stav nových hlíz by měla být sklizeň ukončena do konce září. Termín sklizně je však závislý na stavu počasí v tomto měsíci, průběhu vegetace, a zejména na odrůdové příslušnosti materiálu. Některé odrůdy končí vegetaci již začátkem září, jiné jsou ještě koncem tohoto měsíce zcela zelené, zejména byly-li vysazovány hlízy menších velikostí. I u nich se však doporučuje ukončit vegetaci do konce září, protože vlhké a nestálé říjnové počasí podporuje infekci nejen rostlin, ale zejména hlíz. Rostliny, které již překonaly fázi bouřlivého růstu, jsou náchylnější k infekcím a mladé, zejména nevyzrálé hlízy snadno podléhají houbovým chorobám.

Při sklizni se hlízy vyrývají nebo vyorávají a zároveň se odstraňuje celá lodyha lehkým ukroucením těsně u hlízy. Ponechání několikacentimetrových „krků“ nebo dokonce celé lodyhy je pro hlízu nejen zbytečné, ale dokonce nežádoucí. Z nejspodnější části lodyhy se zejména při nedostatečném posklizňovém sušení mohou infikovat hlízy, které při sklizni byly ještě naprosto zdravé. Z kořenů i hlíz se při sklizni odstraní zemina tak, aby se do sušicího prostoru předat co nejčistší materiál. Je-li třeba získat korále pro další množení, musí se s hlízami zacházet opatrně, aby neodpadaly nejvyzrálejší a nejkvalitnější korále. Stane-li se to, musí se tyto odpadlé korále jednotlivě kolem hlízy sesbírat. Při sklizni se nesmějí násilně odstraňovat zbytky staré hlízy a kořeny. Sklizené hlízy se ukládají v tenkých vrstvách na lístky a přenášejí se do vzdušného a pokud možno teplého skladu. Za slunečného počasí je možno během dne ponechat lístky s hlízami rozložené na slunci, aby hlízy co nejdříve oschly.

Sušení je nejdůležitější fází v posklizňové úpravě hlíz. Zdravotní stav sklizeného materiálu je totiž přímo závislý na kvalitě sušení. Za nejdokonalejší lze považovat sušení při teplotě 27 až 30 °C při stálém proudění a výměně vzduchu. Během 14 dnů následující po sklizni by váha sklizené hlízy měla klesnout o jednu třetinu.

V domácím prostředí nelze většinou hlízám poskytnout optimální podmínky, každý pěstitel se však alespoň v rámci svých možností snaží co nejvíce se jim přiblížit. V době sklizně bývají hlízy většinou zcela zdravé, ale zpravidla jsou infikovány svrchní slupky na hlíze, ze kterých za příznivých podmínek prorůstají choroby na vlastní hlízu. Jedinou zbraní v této době je co nejrychlejší vysušení slupek. Na suchých slupkách růst bakterií i hub stagnuje nebo se zcela zastavuje. Nejpříznivějším prostředím pro bujení chorob jsou teplé místnosti s vysokou vzdušnou vlhkostí. Pokud nelze ve skladovacím prostoru zajistit dostatečné proudění a odvádění vlhkého vzduchu, doporučuje se raději sušit hlízy při nižších teplotách.

V optimálních podmínkách proběhne fáze prvního a hlavního vysušení za 2 až 3 týdny. Během této doby dostatečně vyschnout slupky i kořeny a mezi starou a novou hlízou se vytvoří zvláštní odlučovací vrstva buněk, takže lze od nové hlízy snadno oddělit nejen kořeny, ale i zbytky odumřelé staré hlízy. Je to tedy nejvhodnější období pro čištění hlíz. Při předčasném čištění a násilném odstraňování staré hlízy a kořenů je značné nebezpečí, že se poškodí nové hlízy.

Otevřené rány jsou také vstupní branou pro infekci houbových chorob. Nedoporučuje se ani pozdní čištění.

Je-li stará hlíza příliš vysušená, těžko se odděluje a přitom se rovněž může poškodit nová hlíza. Při čištění se kromě kořenů a staré hlízy odstraňuje i nejsvrchnější slupky, která je pozůstatkem posledního spodního listu.

Včasné čistění mečíků je velmi důležité i pro zachování dobrého zdravotního stavu hlíz. Zbytky půdy, kořeny i nejsvrchnější slupka jsou většinou infikovány chorobami. Proto je nezbytné zbavit nové hlízy těchto odumřelých orgánů, a tím odstranit zdroj možné pozdější infekce. Všechny zbytky po čištění se likvidují spálením nebo vyvezením na skládku. Nikdy se nesmějí kompostovat, ani zakopávat. Nemocné nebo jen částečně infikované hlízy je nutno skladovat na samostatných lískách. Většina chorob je na slupkách mečíku málo zřetelná, proto se doporučuje zbavit hlízy všech suchých slupek až na živou tkáň. Pouze na úplně obnažených hlízách lze zjistit a identifikovat i sebenepatrnější infekci.

Tuto práci lze udělat až po úplném usušení hlíz, což bývá zpravidla v prosinci. Obnažené hlízy jsou však citlivé na sebenepatrnější mechanické poškození. Je také bezpodmínečně nutné skladovat je při teplotě do 10 °C, aby nevyschla nechráněná živá tkáň. Pokud nelze vzhledem k nedokonalým skladovacím podmínkám hlízy oloupat v zimě, je třeba tak učinit alespoň před výsadbou. Vyřazením chorobných hlíz se z velké části ušetří práce s negativními výběry a zamezí se zavlečení chorob do porostu. Choroby na hlízách se projevují převážně tmavými, většinou vpadlými, tvrdými nebo měkkými, různě velkými skvrnami.

Při čištění hlíz se zároveň s kořeny odstraňují i korále. Máme-li při zahrádkářském pěstování zájem o tyto korále, pečlivě je vybíráme a skladujeme odděleně od hlíz. Pro pěstování nejsou vhodné korále malých rozměrů, které jsou nevyzrálé a málo vitální.

Korále mečíků se skladují v chladných prostorách ihned po vyčištění. Před uložením musí být naprosto suché a čisté. Proto se doporučuje oddělit je od všech zbytků starých hlíz a kořenů, pečlivě na sítu vyprat pod tekoucí vodou a nechat rychle oschnout. Suší se při teplotě kolem 20 °C v tenkých vrstvách za neustálé výměny nebo odsávání vlhkého vzduchu. Když korále řádně oschnou, ukládají se při teplotě 2 – 10 °C. Po celé skladovací období se nesmí zvýšit teplota a korále nesmějí zvlhnout, aby nezačaly předčasně kořenit. Skladovat se mohou i ve vyšších vrstvách na lískách nebo v řídkých pytlích. Vzduchotěsné obaly z plastických hmot jsou k tomuto účelu nevhodné, protože jde o živé organismy, které potřebují i během zimního období dostatek vzduchu.

Očištěné hlízy se ukládají opět v tenkých vrstvách na lísky a dosušují se ještě asi 4 až 6 týdnů při teplotě kolem 20 °C a občasné výměně vzduchu. Po dosušení se hlízy ukládají až do výsadby v suché, větrané, mrazuprosté místnosti s teplotou od +2 do +10 °C. Při teplotě 0 °C již hlízy mrznou a zcela se znehodnocují. Teploty nad 10 °C jsou pro suché hlízy nevhodné, protože při nich pupeny předčasně raší, a tím se oslabují hlízy. Ve vlhkých a teplých prostorách hlízy podléhají houbovým chorobám a nejenže ve skladu předčasně raší, ale i předčasně koření.

Během skladování je nutné občas kontrolovat stav uložených hlíz a sledovat případný výskyt třásněnek. Zejména při skladování za vyšších teplot může nastat přemnožení tohoto škůdce, který svým sáním silně poškozuje hlízy. Posátá místa jsou zřetelná pouze na živé hlíze, nikoli na suché slupce. Boj proti třásněnce ve skladu není příliš obtížný. Na její zlikvidování stačí běžně dosažitelné přípravky na bázi HCH, které je možno aplikovat formou poprášení hlíz (Gamacid atd.) nebo lépe formou vykuřování (Dymogam). Boj proti třásněnce zavlečené s neošetřenými hlízami do porostu, kde působí značné škody, je za vegetace již velmi obtížný.

Na jaře, před výsadbou, se doporučuje hlízy znovu prohlédnout, napadené a poškozené vyloučit a vysazovat jen zdravý materiál. Preventivně je možno hlízy mořit nebo inkrustovat některým fungicidním přípravkem.