Posklizňové ošetření hlíz mečíků

Nejdůležitějším opatřením ihned po sklizni je sušení hlíz po dobu 2 – 3 týdnů při teplotách 23 -25 °C v dobře větratelném skladu, kde je zaručena přívod suchého teplého vzduchu. Zastaví se tak vývin patogenních hub a bakterií, které si hlízy přinesou na slupkách z půdy. Toto opatření se snad mnohým pěstitelům bude zdát úplně jednoduché, avšak dlouholetá praxe v množení mečíků potvrzuje, že není tak snadné toto zdánlivě jednouché opatření v zahradnické praxi uskutečnit. Právě pro nedostatečné technické vybavení skladů na posklizňové ošetření hlíz jsme až do nedávné doby nebyli soběstační ve výrobě mečíkové sadby a stále jsme mečíky dováželi.

Hlízám je třeba nejen topit, ale zároveň větrat a dbát o výměnu vzduchu, protože jinak by teplo a vlhké prostředí podporovalo vývin chorob. Hlízy je třeba zbavit 30% přebytečné vlhkosti, aby se do jara uchovaly jako kvalitní a biologicky hodnotná sadba.

Často rozhoduje jeden den, kdy sklizený materiál zůstane v pytli za vlhkého počasí někdy pod kůlnou, a následky jsou nedozírné: Během následujících dvou měsíců jsou hlízy úplně zničeny houbovými a bakteriálními chorobami. Proto jako základní pravidlo, jak pro drobné pěstitele, tak pro velkovýrobce, platí: Z pole se hlízy musí ještě týž den dostat do suchého a větraného skladu.

Po vysušení se hlízy čistí a odstraňují se zbytky starých hlíz, v nichž bývá často zdroj infekce. Odstraní se rovněž korále, přebytečné slupky a sadbový materiál se oddělí. I drobní pěstitelé – zahrádkáři by měli dodržovat tento postup, protože ze zdravotního hlediska čím dříve se hlízky zbaví všech starých zbytků včetně zeminy, tím lépe. Vytříděné hlízy se uloží na místo vhodné pro přezimování; nikdy se nemají dávat do vlhkého nevětraného sklepa, ani na příliš studenou a suchou půdu, kde je nebezpečí zmrznutí (již teplota 0 °C je znehodnocuje). Optimální teploty jsou od +2 do +10 °C. Zbytky po čištění se pálí, nikdy se nekompostují.

Při čištění se zároveň odstraňují všechny nemocné hlízy. Většina skvrn je patrna teprve při částečném oloupání slupek. Jde jednak o botrytidu a bakteriální skvrnitost, které byly popsány již dříve, jednak o suchou, tvrdou a fuzariovou hnilobu.

Suchá hniloba (Stromatinia gladioli) se projevuje drobnými, tmavými, mírně vpadlými skvrnami po celém povrchu hlíz, nejvíce však v místech kruhů na hlízách. Při silném napadení skvrny splývají. Tato choroba se vyskytuje hlavně u pěstitelů, kteří nedbají na střídání pozemků. Ve zbytcích rostlin zůstávají sklecoria (tvrdá rozmnožovací tělíska), která přetrvají léta v půdě a zamořují pozemky. Ve vegetaci se tato choroba projevuje žloutnutím špiček listů. Spodní části lodyh a listů černají a bývají posety drobnými černými tělísky – sklerociemi.

Tvrdá hniloba (Septoria gladioli) se na hlízách po sklizni projevuje jako mírně vpadlé vodnaté skvrny, které později tmavnou a prohlubují se. Hlíza tvrdne a mumifikuje.

Houba Septoria gladioli se na hlízách vyskytuje současně s houbou Stromatinia gladioli; příznaky infekce těmito houbami se obvykle velmi těžko ode sebe rozlišují, protože splývají.

Ve vegetaci septorióza objevuje jen na rostlinách z korálů. Projevuje se jako malé, oválné, hnědé až šedé, tmavě lemované skvrny, v jejichž středu jsou drobounké černé tečky – plodničky. Z nichž se uvolňují výtrusy, které se šíří větrem i deštěm a jsou splavovány do půdy, kde infikují hlízy. Na rostlinách z hlíz se septorióza vyskytuje jen zcela ojediněle.

V posledních letech se stále více šíří jedna z nejnebezpečnějších chorob mečíků – fuzariová hniloba (Fusarium oxysporum f. gladioli). Houba napadá rostliny z půdy konce vegetace. Na rostlinách, a často i na hlízách, se nijak neprojeví. Teprve v pokročilejším stavu, hlavně při nevhodném skladování, jsou na povrchu hlíz patrny tmavohnědé propadlé skvrny, které nemají zvrásněný povrcha a na nichž jsou pouhým okem dobře patrny koncentrické kruhy. Nakonec se hlíza obalí narůžovělým houbovým povlakem a na jejím průřezu lze vidět napadené, tmavě hnědě zbarvené svazky cévní. Slabě napadené hlízy po vzejití žloutnou a odumírají, silně napadené vůbec nevzejdou.

Proti všem třem vyjmenovaným chorobám lze použít stejná ochranná opatření, tj. především včasnou sklizeň, sušení ihned po sklizni a rychlé očištění hlíz. Podle nejnovějších zahraničních zkušeností se doporučuje hlízy určené pro další množení hned po očištění a vytřídění namořit a neodkládat to až na dobu před výsadbou. Namořené hlízy se rychle vysuší a pak následuje dosoušení po dobu 4 – 6 týdnů v teplotách kolem 20 °C. Toto opatření lze nyní uskutečnit, protože jsou k dispozic mořidla, jako Benlate a Fundazol, která neovlivňují nepříznivě vzcházení hlíz a chrání hlízu po celou dobu skladování. Dříve při použití rtuťnatých přípravků bylo nebezpečí z poškození kořenového věnečku.

Oba přípravky dosud dobře účinkovaly na Fusarium oxysporum i Stromatinia gladioli. Používají se v 0,25% roztoku a hlízy se máčejí půl hodiny. Mořicí lázeň se používá několikrát za sebou a doplňuje se podle potřeby roztokem s dvojnásobnou koncentrací. Každý den je třeba připravit čerstvý roztok, jinak se stává, že koncentrace je v různých vrstvách různá a přípravek se usazuje na dně.

V závodech, které se zabývají množením mečíků, je pro dobrý zdravotní stav sadby rozhodující posklizňové ošetření korálů. I u nás se dnes již používá tzv. holandská metoda ošetření korálů horkou vodou. Aby se zachovala biologická hodnota korálů, je nutné přesně dodržet nejvhodnější termín ošetření, tj. od poloviny prosince do konce ledna; později by toto ošetření mohlo poškodit korále. Pro ošetření korálů horkou vodou se používá speciální zařízení. Zahřívání a proudění vody je zde řízeno automaticky tak, aby byla zaručena stejnoměrná teplota vodní lázně 52,5 – 53 °C. Stejnoměrnost teploty v celé vrstvě vody bezpodmínečně nutná a je zárukou úspěchu. Korále se v horké vodě ponechávají půl hodiny. Po půlhodinovém máčení se ochladí studenou vodou a rychle se vysuší. Skladují se jako hlízy v teplotách do 10 °C. Překročení teploty i doby aplikace je přímo nebezpečné a snížení teploty je naopak nedostatečně účinné. Na toto ošetření je třeba korále nejprve přizpůsobit. Proto se korále 2 dny před ošetřením máčejí ve vodě teplé 20 °C.

Tento způsob ošetření je zvlášť účinný proti houbě Stromatinia gladioli a  zároveň uspokojivě působí i proti Septoria gladioli a Fusarium oxysporum.

Drobným pěstitelům, kteří si sami rozmnožují mečíky z korálů, doporučujeme, aby před uskladněním korále vytřídili a odstranili všechny drobné, změklé, zahnívající, popřípadě již potažené bílým plísňovým povlakem. Zjara před výsevem je vhodné korále několik dní střídavě máčet, jak se podrobně popisuje v sekci o pěstování sadby mečíků. Poslední máčení se spojuje s mořením korálů přípravky Benlate nebo Fundazol, a to v 0,25% roztoku po dobu 24 hodin. Platí zde všechna již uvedená pravidla o moření. Zahrádkáři mohou samozřejmě zdlouhavé máčení zkrátit, avšak závěrečné moření je nezbytné. Mokré korále se pak ihned vysévají.

Ze živočišných škůdců jsou během vegetace závažní drátovci a třásněnky, jak již bylo dříve uvedeno.

Během skladování jsou nejnebezpečnějším třásněnky, které se do skladu zavlékají s hlízami, zvlášť pokud se na nich ponechá část natě.

Třásněnky sají pod slupkami a v teplém prostředí se hojně rozmnožují. Poškození je patrno až po oloupání hlíz, nikdy ne na slupkách. Proto jsou pěstitelé často nemile překvapeni až zjara, kdy zjistí, že hladké hlízy se změnily v lepkavý, zdrsnělý až zkorkovatělý útvar, zcela znehodnocený sáním třásněnek. Často jsou pokryty černými tečkami – trusem a doslova se hemží černými, čárkovitými dospělými třásněnkami a žlutooranžovými, velmi pohyblivými larvami.

Třásněnky poškozují vegetační vrcholy, takže po vyrašení jsou rostliny deformovány a poupat silně poškozena nebo vůbec nevykvétají. Jsou to obdobné příznaky, jaké nalézáme po přímém sání ve vegetaci.

S třásněnkou ve skladu se lze velmi jednoduše vypořádat opakovaným vykuřováním Dymogamem. Vykuřovat je nutné ihned při prvním vysoušení po sklizni. Pěstitelé, kteří ošetřují jen malé množství hlíz a nemají možnost sklad vykouřit, mohou hlízy zasypat přípravky Dynocid, Neraditin apod. Během skladování je třeba se přesvědčit, zda jsou tato opatření účinná, a to tak, že se oloupá několik hlíza a na nich se zjistí, jsou-li třásněnky opravdu mrtvé. Účinek totiž nebývá vždy dokonalý, zvlášť když se hlízy jen poprašují.